Emilka,další rozmazlenec na farmě
27. 2. 2010
Emilka,kůzle prvničky Zlatičky jsem našla druhý den v chlívku,zcela nepohyblivé.Zřejmě se připletla do cesty nějaké nerudné koze a ta jí nabrala,jak už to tak kozy umí. Byla úplně ochrnutá,jen ležela s obrovskou vůlí žít. A tak dostala svůj pelíšek v kuchyni. Mléko dostávala z flašky 4x denně,co hrdlo ráčilo. Dlouho to vypadalo,že se z toho nevzpamatuje,po 14 dnech se vzpamatovaly přední nohy,takže s pomocí si mohla stoupnout.
Začínalo to vypadat nadějně,vrtěla ocáskem a dožadovala se pozornosti.Po měsíci se postavila i na zadní nohy. Zdálo se,že vše zlé je za ní .Pak dostala zánět do oka,to jí sice v průběhu rekonvalescence několikrát slzelo. Léčili jsme to Ophtalem a mastí,vždy se na chvíli dostalo do normálu,ale asi si vytáhla při vstupu na tento svět černého Petra.Oko přestalo slzet,zánět zmizel,na oku se vytvořil zákal a zcela evidentně na jedno oko nevidí.
Emilce to ovšem v lumpárnách vůbec nepřekáží. Svou obrovskou životaschopností si vydobila doživotní pobyt na farmě.
Na rozdíl od Pipiny se nechce se smířit s chlívkem a jakmile najde příležitost,je v kuchyni,prostě doma. Mezi kozama se jí nelíbí. Ani na pastvě jí stádo nic neříká . Já musela vysvětlit Andulce ,že tahle koza do stáda vlastně nepatří, že je to můj pes.
Byla oproti jiným kozičkám narozeným v únoru 09 menší, takže se bude připouštět až tento rok. I po roce,jak vidí flašku s dudlíkem,dožaduje se napití,paměť má jak slon.
Trochu komicky se pohybuje,protože vidí jen na jedno oko,leč v lumpárnách jí to nebrání,tam předčí všechna kůzlata ,která si vytáhla lepší los při vstupu na tento svět.
Emilka je rarach v kozím těle.
Přes zimu trochu povyrostla,ale žádná velká koza to nebude.Rarachem zůstala,chodí se mnou hrabat listí,skáče jako péráček s hlavou nakřivo,aby jí nic neuniklo.
Stalo se nečekané,Emilka bude matkou,její pobyt s kozlem v jednom chlívku nezůstal bez následků a to jsem jí tam ubytovala v době,kdy už se kozy bězně neprskají. Začíná jí růst vemínko , kulatí se a přestala být rarachem.
Kozí stádo ignoruje stále a Andulka už jí přestala považovat za kozu úplně,přestala jí honit do houfu a nechává jí volně kráčet za mnou.
Dlouho nás Emilka tahala za nos,vzhledem k tomu,že k připuštění došlo,aniž by někdo viděl,že se prská,byl termín jejího porodu utajen. Víc jak měsíc má nalité vemínko,ob den se tváří,že už ten památný den nastane,vypadá jako balón na sirkách.
2.9.2010 na nás čekalo překvapení v chlívku.Ležící a přežvykující Emilka a kolem ní poskakující kůzlátko-kozička Adélka.Emilka se tváří,jako zkušená matka a tato malá epizoda je zcela běžná.Vůbec nechápala,že se musí postavit a já pod ní strkám Adélku,když už je dcera nakrmená a ona dobře ví co má dělat.
Tady jsou prvné doušky Adélky,tedy ty u kterých jsem byla.
Začínalo to vypadat nadějně,vrtěla ocáskem a dožadovala se pozornosti.Po měsíci se postavila i na zadní nohy. Zdálo se,že vše zlé je za ní .Pak dostala zánět do oka,to jí sice v průběhu rekonvalescence několikrát slzelo. Léčili jsme to Ophtalem a mastí,vždy se na chvíli dostalo do normálu,ale asi si vytáhla při vstupu na tento svět černého Petra.Oko přestalo slzet,zánět zmizel,na oku se vytvořil zákal a zcela evidentně na jedno oko nevidí.
Emilce to ovšem v lumpárnách vůbec nepřekáží. Svou obrovskou životaschopností si vydobila doživotní pobyt na farmě.
Na rozdíl od Pipiny se nechce se smířit s chlívkem a jakmile najde příležitost,je v kuchyni,prostě doma. Mezi kozama se jí nelíbí. Ani na pastvě jí stádo nic neříká . Já musela vysvětlit Andulce ,že tahle koza do stáda vlastně nepatří, že je to můj pes.
Byla oproti jiným kozičkám narozeným v únoru 09 menší, takže se bude připouštět až tento rok. I po roce,jak vidí flašku s dudlíkem,dožaduje se napití,paměť má jak slon.
Trochu komicky se pohybuje,protože vidí jen na jedno oko,leč v lumpárnách jí to nebrání,tam předčí všechna kůzlata ,která si vytáhla lepší los při vstupu na tento svět.
Emilka je rarach v kozím těle.
Přes zimu trochu povyrostla,ale žádná velká koza to nebude.Rarachem zůstala,chodí se mnou hrabat listí,skáče jako péráček s hlavou nakřivo,aby jí nic neuniklo.
Stalo se nečekané,Emilka bude matkou,její pobyt s kozlem v jednom chlívku nezůstal bez následků a to jsem jí tam ubytovala v době,kdy už se kozy bězně neprskají. Začíná jí růst vemínko , kulatí se a přestala být rarachem.
Kozí stádo ignoruje stále a Andulka už jí přestala považovat za kozu úplně,přestala jí honit do houfu a nechává jí volně kráčet za mnou.
Dlouho nás Emilka tahala za nos,vzhledem k tomu,že k připuštění došlo,aniž by někdo viděl,že se prská,byl termín jejího porodu utajen. Víc jak měsíc má nalité vemínko,ob den se tváří,že už ten památný den nastane,vypadá jako balón na sirkách.
2.9.2010 na nás čekalo překvapení v chlívku.Ležící a přežvykující Emilka a kolem ní poskakující kůzlátko-kozička Adélka.Emilka se tváří,jako zkušená matka a tato malá epizoda je zcela běžná.Vůbec nechápala,že se musí postavit a já pod ní strkám Adélku,když už je dcera nakrmená a ona dobře ví co má dělat.
Tady jsou prvné doušky Adélky,tedy ty u kterých jsem byla.
