Pepiša
Trávila jsem s inzeráty valnou většinu večerů a štěstí se opět usmálo.Rok a půl starou bílou kozu,v té době jsem chtěla bílé kozy,bránila jsem se čistokrevným kozám.Syn si půjčil velké auto a vyrazili jsme do Turnova. Cesta proběhla v pohodě.Už když jsem tam jela,věděla jsem,že kozy povezeme dvě.Vyrůstaly spolu,nebudu přeci trhat kamarádky.Jeníkovi jsem to pro jistotu řekla až na místé.Očima na mě požaloval tomu nahoře.Začali jsme nakládat kozy a v tom přiběhla sousedka a rovnou ke mě.Paní kupte si kozu od naší babičky,je stará,už to nezvládá,koza bude brzo rodit,dává dvojčata!!!Jeník na mě koukl,opět otočil oči vzhůru,tentokrát kroutil hlavou,pak mávl rukou,jako že je to jedno,že si stejně udělám co chci,měl pravdu.Tři v jenom,no nekupte to.Sice jsem paní vysvětlovala,že nevykupuju kozy,jako králičí kožky,nic méně,pojedu se na kozu podívat.Když kozu vyvedli,bylo jasno.Jediný kdo nebyl z naši návštěvy nadšený,byla stařenka,ohnutá do pravého úhlu a koza.Paznehty měla jako šaškovské boty ohnuté nahoru.Plácli jsme si,všichni nadšeně pomáhali zvednout kozu do auta.V tom se z domu přišourala stařenka s hrnkem a že si ji ještě podojí,aby měla na ráno do kafíčka.Málem mě klepla pepka,koza měla porodit za 5 dní.Zeptala jsem se,jestli má nějaké jméno.Stařenka cosi zašišlala,začínalo to P. Tak dostala jméno Pepiša.Porodila za 6 dní,mrtvá kůzlata.Nevím kolik jí bylo let,byla značně potrhlá,ale dojala mě.Když porodila po půl roce Mařenka dvojčata,adoptovala k velké Mařenčině nelibosti jednoho kozlíka a spustila mléko.Už nikdy se neprskala,asi pamatovala ještě bratra Žižku na Vítkově.A protože jsem už začínala s hnědýma kozama.rozloučili jsme se.Ve vzpomínkách navždy vejde jako koza,za kterou jsem se nejvíc naběhala,několikrát kolem stodoly než byla ochotná zalézt do chlívku,na svých pajdavých nohách utužovala mou fyzičku.,